V. část | Šedesátá léta v první lize (1960 - 1970)

Po doslova „spanilé jízdě“, která znamenala postup gottwaldovských hokejistů z krajského přeboru až mezi elitu do první celostátní ligy, nastala pro ně učňovská i tovaryšská léta s mnoha propady, ale rovněž s úspěšnými sezonami. Gottwaldovští hokejisté slavně postoupili do nejvyšší soutěže, nicméně zaplatili v sezoně 1960/61 krutou nováčkovskou daň a skončili na posledním, dvanáctém místě. Soutěž tenkrát vyhrál po celá šedesátá léta neporazitelný tým RH a později ZKL Brno s oporou Vladimírem Nadrchalem v brance.

„Po vítězné sezoně 1959/1960 panovalo ve všech řadách zlínského hokeje obrovské nadšení. Funkcionáři a hráči se připravovali na mimořádnou událost s velkou chutí a optimismem. Sportovní veřejnost očekávala pokračování „zázračných“ výkonů z druhé ligy. Hráčský kádr byl sice posílen, ale téměř nikdo z tohoto kolektivu neměl větší zkušenosti z prvoligového prostředí, trenéra Nováčka nevyjímaje. Hned v úvodu soutěže jsme dostali lekci hokejové školy od Sparty Praha, na kterou jsme dlouho nezapomněli. Historické utkání přilákalo na štvanický stadion velké množství sportovních příznivců. Ti chtěli vidět, jak vstoupí zlínští „klabzubáci“ na nejvyšší hokejovou scénu. Právě výrazem „klabzubáci“ nás nazývali novináři po impozantním postupu. Přes naši obrovskou snahu a obětavost jsme nebyli zkušenému pražskému celku rovnocennými partnery a podlehli jsme tehdy 0:14. Teprve poté jsme poznali, že mimo fyzickou připravenost, odhodlání musí hráči disponovat herní kázní, taktikou vedení boje a dalšími hokejovými zbraněmi. Celá sezona byla sbíráním zkušeností, a to jak hráčů, tak i diváků. Jsou nezapomenutelné zážitky, kdy celý stadion povzbuzoval družstvo od počátku do konce utkání, přestože na ukazateli skóre nebýval pro nás příznivý výsledek. Diváci dovedli ocenit naše nevšední úsilí, vyrovnat se věhlasným hokejovým pojmům,“ vzpomíná Bohumil Kožela na první ligový ročník.

Mužstvo prošlo v premiérové sezoně mezi elitou tvrdým křestem. Utrpělo pět dvouciferných porážek a logicky se po sezoně propadlo do nižší soutěže a dva roky se snažilo o postup zpět mezi elitu. Družstvo převzal nový trenér Vladimír Kobera, který přišel do Zlína z Vysočiny. Zatímco v prvním roce za jeho působení hokejisté obsadili až čtvrté místo, v dalším roce dosáhli velkého úspěchu v podobě opětovného postupu do nejvyšší sezony. Družstvo vyhrálo druhou ligu se šestibodovým náskokem před Opavou a dokonce jedenáctibodovým před KPS Brno a první liga byla opět v Gottwaldově! V roce 1962 se začalo se zastřešováním zimního stadionu, práce šly v rychlém tempu a bez komplikací. O dva roky později již bylo vše hotovo.

Právě sezona 1963/64 znamenala začátek lepších časů pro gottwaldovský klub, neboť se dokázal propracovat až na 10. místo a udržel se v nejvyšší soutěži. Trenér „profesor“ Kobera u mužstva zůstal, hráčský kádr byl posílen o zkušené prvoligové hokejisty z Brna. Přišli Ladislav Maršík, Miloš Klíma a později i Karel Trtílek. V následujících letech bojoval nedávný nováček statečně mezi prvoligovými starousedlíky a zaznamenal dokonce mírný vzestup.

V sezóně 1964/65 skončil TJ Gottwaldov na 9. místě, když ze 32 utkání 11 vyhrál, 5 dovedl k remíze a 16 prohrál. Jeho poměr branek byl pasivní 113:142, ale Gottwaldovští mohli být v tabulce mnohem výše, neboť týmy na 6. - 9. místě měly shodně po 27 bodech. Šťastné, ale přece jen udržení mezi elitní dvanáctkou bylo velkým povzbuzení pro vedení oddílu, hráče a početné příznivce.

Velmi kladně byl hodnocen příchod nového trenéra Slavomíra Bartoně ze ZKL Brno, který v říjnu vystřídal Jiřího Matějů. Zajímavostí sezony bylo, že o záchranu bojovala mužstva, která se umístila po základních 32 kolech na devátém a desátém místě, přičemž celky z jedenácté a dvanácté příčky sestupovaly přímo. Ve dvoukolové kvalifikaci však bylo o záchraně Gottwaldova a Plzně rozhodnuto již po osmém kole z deseti, a tak se již zbývající dvě nedohrávala. „Byla to pro mne druhá ligová sezona v tehdejším Gottwaldově, kam jsem přišel po pěti letech z Brna. Ne jako tamější rodák, spíše mně stáhli jako Jihočecha a rodáka z Vysočiny od Humpolce. V Brně byly tehdy vedle jasně vládnoucího ZKL Brno (někdejší Rudé hvězdy) ještě dva kluby – Královopolská a Zbrojovka. A ta byla před zrušením. Nechal jsem se přesvědčit společně s Milošem Klímou k odchodu do města obuvi, kam poté za námi přišel i Karel Trtílek. Tehdy tady byla obrovská hokejová euforie. Bylo to něco nového a vzrušujícího pro město a široké okolí, vždyť na zápasy chodilo až dvanáct tisíc lidí. Když jsme tehdy zdolali legendární brněnskou Kometu před vyprodaným stadionem 4:3, byla to skutečná senzace! Začalo se v té době pracovat důsledně s mládeží, úspěšně hrálo ve druhé lize i záložní dospělé mužstvo a do Gottwaldova začaly přicházet i kvalitní posily. Sezonu osvěžily i příchody bratrů Zdeňka a Jiřího Poláčka, dalšího Brňana Franty Schwacha, Petra Bavora a rovněž bodrého Kladeňáka Zdeňka Landy. Ten dokázal nenapodobitelně vyburcovat celý stadion k bouřlivému povzbuzování. Začalo se dělat vše pro trvalé udržení zdejšího hokeje mezi elitní společností. V sezoně 1964/65 k nám přišel Slávek Bartoň, nejdříve na pár zápasů i jako hrající trenér, ozdobený čerstvými itlaskými mistrovskými vavříny. Člověk s mnoha zkušenostmi, mnohonásobný reprezentant, zkrátka osobnost. Po základní části jsme skončili sedmí, když se nám vcelku dařilo, po části o 7. – 12. místo jsme byli devátí a museli jsme společně s Plzní do kvalifikace. Tam se ukázala naše převaha společně s Plzní nad ostatními adepty. Ztratili jsme jediný bod a bylo všechno jasné pro další prvoligovou sezonu,“ vzpomíná Ladislav Maršík.

V dalším ročníku ligy 1965/66 se počet účastníků zúžil na deset a Gottwaldov si oproti loňské sezoně ještě o jedno místo polepšil a skončil osmý. Všechny tehdejší noviny psaly o změnách na trenérském místě. Slavomír Bartoň se rozloučil s Gottwaldovem a dále se živil jako sportovní novinář. Mužstvo převzal kouč Vladimír Kobranov, bývalý hráč reprezentačního výběru a Pardubic. Vedení oddílu určilo jednoznačný úkol, první liga musí ve městě zůstat! To se nakonec podařilo a osmé místo znamenalo pojistku první ligy i do další sezony. Do mužstva přišli Kašťák, Baumruk, Trup, Homolka, Hedvábný, z B mužstva tým doplnil Vykoukal a posléze z ZKL Brno Pavel Všianský. K zajímavostem sezony patřilo, že hned v prvním přípravném utkání proti Spartaku Motorlet Praha nastoupil v gottwaldovském dresu švédský reprezentant a velký rival Sven Tumba Johansson. Gottwaldovští hráči utkání vyhráli 5:3.

Sezona 1966/67 znamenala nástup jihlavské Dukly na prvoligový trůn, TJ Gottwaldov zopakoval své umístění z minulého ročníku a opět 8. místem si zajistil nejvyšší soutěž i na příští rok. Mužstvo se zachránilo v soutěži o šest bodů. edení oddílu konstatovalo, že stále určitá nestálá a kolísavá výkonnost nedává předpoklady k lepším výsledkům a umístění. Byla snaha o posílení hráčského kolektivu z vlastních odchovanců, ale i dalších hráčů. Přišel Horst Valášek, který předtím chytal v pražském Motorletu, obránce Kamil Svojše z Litvínova a další důrazný zadák Jaroslav Šíma z Karlových Varů. Z vojny se vrátili Koutný, Tomaník, Pokorný, naopak odešli a zanechali vrcholové činnosti Trup, Vykoukal, Heller, Švach a dlouholetá opora mužstva Jaroslav Stuchlík. V historii klubu najdeme i v této sezoně řadu mezinárodních zápasů. Za povšimnutí stojí výhra 3:2 nad zálohou sborné komandy Sovětským Svazem a dále nejvyšší návštěvnost, neuvěřitelných 168 500 diváků!

Ročník 1967/68 znamenal největší úspěch v dosavadní historii ledního hokeje v tehdejším Gottwaldově. Mužstvo skončilo na 6. místě a nechalo za sebou i takové týmy, jakými byly Litvínov, Pardubice nebo Košice. Trenérem zůstal Vladimír Kobranov, jako mladší trenér u mužstva působil Ota Mrlík. Poctivá práce trenérů, bojovnost a velké úsilí celého mužstva přinesly v šedesátých letech výrazný úspěch. Konečné šesté místo bylo splněným přáním celé hokejové veřejnosti a na dlouhou dobu největším úspěchem gottwaldovského hokeje.

A jak na uvedenou sezonu vzpomínal Jiří Vodák, který gottwaldovský dres nosil přes dvacet let? „Do ročníku dospělé ligy jsem vstoupil ještě jako dorostenec. Již v předchozí sezoně jsem si odbyl dospělou ligovou premiéru v zápase s Litvínovem, poté jsem hrál za český reprezentační výběr v Polsku. Kvůli otřesu mozku jsem začal sezonu později. Hrával jsem jako bažant v různých útočných lajnách vedle Ládi Maršíka nebo vedle Koutného. Poté mě trenér Kobranov natrvalo zařadil znovu k Láďovi Maršíkovi s Josefem Koželou. Myslím, že jsem byl z dorostu „kulou“ Nováčkem dobře připraven, navíc mi hodně pomohla i průprava atletikou. V premiérové sezoně mezi dospělými jsem se stačil zabudovat a dát rovněž svých pět prvních gólů. Na ten vůbec premiérový vzpomínám velmi rád, neboť to byl vítězný proti Spartě Vyhráli jsme tehdy 5:4. Sparta se neporáží každý den.“

Není bez zajímavosti, že v této sezoně navštívil Československo a rovněž město Gottwaldov jeden z nejslavnějších útočníků v NHL Slovák Stanislav Mikina z klubu Chicago Black Hawks a s domácím týmem si dokonce i zatrénoval. Mládežnický úspěch získali dorostenci TJG, když ve finále přeboru republiky pod vedením Vladimíra Kotka a Jaroslava Stuchlíka vybojovali druhé místo.

Další ročník 1968/69 již tak úspěšný nebyl. Gottwaldovští hráči uhájili předposlední místo a tím i první ligu pro další sezonu, ale ukázalo se, že to byla jen labutí píseň klubu od řeky Dřevnice. Záchrana v soutěži oproti poslednímu a sestupujícímu Motoru České Budějovice o jedenáct bodů. Přesto se dalo poznat významné oslabení hráčského kádru. S aktivní činnosti končili Bohumil Kožela a Landa. Útočník Kašťák se vracel do Sparty, Jiří Vodák rukoval do Jihlavy a Baumruk odešel do Karviné. Trenér Vladimír Kobranov získal angažmá ve Švýcarsku a navíc obránce Jaroslav Šíma před začátkem sezony utrpěl vážné zranění nohy na motocyklu a nadlouho byl vyřazen z činnosti.

„Po odchodu trenéra Kobranova vedl mužstvo Otta Mrlík, jako hráč mu pomáhal Kamil Svojše. V tomto ročníku, kdy jsme uhráli až předposlední deváté místo, se projevil odchod řady zkušených hráčů a menší zkušenost u mladých nástupců. Velmi rád na sezonu vzpomínám, hodně jsem hrál a společně s Jirkou Poláčkem jsme tehdy se sedmnácti přesnými trefami byli nejlepšími střelci mužstva. Ovšem výkony byly kolísavé, někdy se podařil výsledek i proti favorizovanému soupeři. Na druhou stranu jsme například od brněnské Komety chytli „třináctku“, jindy zase na Spartě prohráli 0:11! A tak to šlo vlastně dál a dál, zejména pak v sestupové houpačce dalších let,“ vzpomíná na uvedená léta Stanislav Přikryl, který v gottwaldovském dresu odehrál deset sezon.

Oddíl si v uvedené sezoně připomněl 40. výročí založení ledního hokeje. Zatímco mužům se příliš nedařilo, zazářil opět dorost. Pod vedením trenérské dvojice Jaroslav Stuchlík, ing. Miroslav Pavelka vyhrál suverénně svou skupinu a ve finále o titul přeborníka ČSSR porazil všechny své soupeře – Kladno, Jihlava, Slovan a stal se bez ztráty bodu mistrem republiky. V mužstvu hráli Jiří Králík, Petr Adamík a Jan Zajíček, později se probojovali do reprezentačního výběru

V sezoně 1969/70 skončil tým na poslední desáté příčce a po šesti nepřetržitých letech mezi elitní společnosti se opět podíval mezi druholigisty. Mužstvo vypilo kalich hořkosti až do dna, poslední místo znamenalo nejen sestup, ale období, v němž se tato situace opakovala v průběhu dalšího desetiletí ještě čtyřikrát! Nepodařilo se zajistit před začátkem sezony zkušeného trenéra, kádr hráčů doplnili mladí odchovanci s minimem zkušeností mezi dospělými. Mužstvo získalo celkem 21 mistrovských bodů, na devátý Litvínov a záchranu v první lize scházelo pět bodů.

Zatímco muži sestoupili do národní ligy, další mistrovský titul vybojovali dorostenci. Pod opětovným vedením trenérů Jaroslava Stuchlíka a ing. Miroslava Pavelky vyhráli opět svou skupinu dorostenecké ligy a probojovali se do celostátního finále o titul přeborníka ČSSR. Tam byl stejně bodově úspěšný jako vítěz finále PZ Kladno, nicméně kladenští mladíci měli lepší skóre.

Pokračujte na šestou část historie klubu.

 

PSG Město Zlín SAMOHÝL Motor Holding a.s. BPA sport marketing a.s. Zlínský kraj RI Okna
Radegast Střída sport Tipsport Avonet Cross Radio Zlín

Copyright © 2011-2017 HC PSG Zlín & eSports.cz, s.r.o.
Informace o autorských právech | RSS kanál