VI. část | Sestupová houpačka (1970 - 1980)

Osmadvacátý ročník první ligy byl v roce 1970 zahájen s jiným hracím systémem, ke slovu se poprvé v historii dostaly vyřazovací boje, čili play off. Přílišné oblibě se mu ale nedostávalo, a tak bylo od něj upuštěno a liga se hrála, až na ročník 1972/73 - opět neúspěch se systémem play off, tradičním způsobem. TJ Gottwaldov se do první ligy podívala v sezoně 1971/72, bylo to ovšem opět pouze na rok. Nejinak se hráčům vedlo v sezonách 1974/75 a 1976/77, kdy se jako nováčci umístili opět na posledním místě a museli znovu o úroveň níž. Toto jednoroční „hostování“ v nejvyšší soutěži si Gottwaldovští vyzkoušeli ještě v sezoně, kdy se jediného titulu ve federální lize dočkal Slovan Bratislava - v sezoně 1978/79. Byl to opět neúspěch, nicméně později se ukázalo, neúspěch tohoto rázu poslední.

Sezonu 1970/71 hrálo družstvo mužů v národní lize. K týmu přišel trenér Vlastislav Sýkora a pod jeho vedením hokejisté s přehledem zvítězili v moravské skupině druhé ligy o sedm bodů a přesvědčivě prošli i náročnou kvalifikací o první ligu. Hráčský kádr prošel obměnou, z družstva odešli Jurka, Šíma, Poláček, během soutěže Bavor a další hráči. Do vojenského stejnokroje narukovali Hráček, Zajíček a Kalivoda. Naopak z vojny se vrátili Vodák, Foret, z Košic přišel Pokorný. Především nevyzpytatelnou kvalifikací prošel tým velmi hladce, když porazil I. ČLTK Praha 5:3, 4:2, Chomutov 3:1, 5:2 a Trenčín 6:2. Prohráli pouze na trenčínském ledě 2:3, když na Slovensko jeli již pouze odehrál zápas z povinnosti. Nejlepšími střelci sezony se stali Vodák, autor 22 branek a Maršík s Vaškem, kteří mířili do černého celkem dvacetkrát.

Všichni si přáli, aby návrat do první ligy v sezoně 1971/72 byl trvalejšího rázu. Bohužel družstvo pod vedením trenéra Vlastimila Sýkory obsadilo v konečném účtování desátou příčku s 24 mistrovskými body a následoval pád do národní ligy. Po řadě nešťastných porážek v podobě těsných výsledků i na domácím ledě následoval sestup, tentokrát na dvě sezony. Družstvo v devíti případech prohrálo pouze o branku. K záchraně chyběly na devátý celek Litvínov čtyři body.

Následující dvě sezony 1972/73 a 1973/74 najdeme v oddílovém archivu a kronikách jako druholigové. V té první se družstvo připravovalo pod vedením nových trenérů Jaroslava Stuchlíka a Bohumila Kožely. Z kolektivu odešli Kepák, Panák, Tomaník, naopak přišli vlastní odchovanci Josef Jenáček, Jan Zajíček, František Kalivoda a Jan Přikryl. Celková bilance z 26 odehraných mistrovských zápasů byla 42 bodů, o pouhé dva body méně než postupující TJ VŽKG Vítkovice. Přesto gottwaldovští jeden primát slavili, když nejlepším střelcem druhé ligy se stal Jiří Vodák, autor 26 branek. Nicméně i další sezona měla přívlastek druholigová. V létě 1973 přišel nový trenér Zdeněk Kepák z Brna, který gottwaldovský hokej poznal ze svého hráčského působení v oddíle. Dochází k reorganizaci soutěže, neboť jsou vytvořeny dvě národní hokejové ligy. Česká skupina byla vytvořena ze dvanácti českých a moravských oddílů, hrála se čtyřkolová soutěž. Z družstva odešli Zelenický, Pokorný a Kalivoda. Družina kouče Kepáka si vedla na výbornou, neboť soutěž přesvědčivě vyhrála. Ze čtyřiceti čtyř duelů pouze pět prohrála. Gottwaldovští hoši získali rekordních 75 bodů a čekala je kvalifikace o postup do první hokejové ligy s Liptovským Mikulášem. Ta dopadla úspěšně, neboť na domácím ledě přišly jasné výhry 9:2, 8:2, pod tatranskými vrcholky nejdříve těsná porážka 4:5 a vzápětí rozhodující třetí výhra po výsledku 8:2.

Desátá prvoligová sezona nese označení1974/75 . Složení družstva však nebylo optimální, a tak se nečekaly žádné výrazné úspěchy. Průběh soutěže dal těmto předpokladům za pravdu, neboť družstvo skončilo na poslední dvanácté příčce s odstupem jedenácti bodů na TJ VŽKG Ostrava! Pohled do konečné tabulky hovořil jasnou řečí. Dosavadní trenér Zdeněk Kepák byl v průběhu sezony odvolán a družstvo až do závěru vedl asistent Jaroslav Stuchlík. Vedení oddílu převzal ing. Vladimír Daníček z patronátního podniku ZPS

Miroslav Michalovský, v minulosti výborný bek, dnes dlouholetý člen vedení a generální manažer zlínského hokeje vzpomíná: „Postoupili jsme do nejvyšší soutěže a hrálo nás hodně mladých, nových hokejistů. Možná, že tehdy chybělo v klubu trochu ostřílenější a prozíravější vedení a nebyl dostatek klidu a trpělivosti. Mohla se liga udržet už tehdy. Ve zlínském áčku jsem začínal v obranné dvojici s Edou Svobodou, poté jsem hrál s Jardou Hanačíkem a posléze již jako ostřílenější a zkušenější bek s Tondou Stavjaňou. Až do nástupu na vojnu před sezonou 1977/78 pokračovala houpačka mezi sestupy a postupy z historických gottwaldovsko-slovenských kvalifikací s Liptovským Mikulášem, Zvolenem a poté ještě s Dubnicí. To bylo vzrušení a nervů!“

Následující sezona 1975/76 se hrála opět bez prvoligové příslušnosti. Hlavním cílem bylo zvednout hokejistům sebevědomí a vrátit se zpět mezi elitní smetánku. Měli se o to pokusit trenéři Jaroslav Stuchlík, Horst Valášek. Řada hráčů však byla na odchodu, uvolněni byli Eduard Svoboda, Jaroslav Vašíčko, Václav Králík, Jan Zajíček odešel do pražské Sparty a na vojnu narukoval do Jihlavy Tomáš Dolák. Josef Ondík dal přednost studiím a dále byl z kádru uvolněn Ladislav Bršlica. Družstvo suverénně vyhrálo národní ligu s přesvědčivým náskokem jedenácti bodů před Chomutovem a impozantmím skórem 198:77. Čekala náročná kvalifikace o postup do první ligy se Zvolenem. A souboj to byl pořádně napínavý jako z detektivky Sherlocka Holmese. Rozhodl až sedmý zápas na ledě pražské Slavie. Gottwaldovští tehdy slavně vyhráli 4:2 a modrožlutá lavina radosti se valila z Prahy až do Baťova města. Rozhodující branky TJG zaznamenali Přikryl, Sedlák, Pelc a Balun. Ať žije první liga, skandovali příznivci před zimním stadionem, když přijel autobus s hokejisty.

A hokejová houpačka v podobě sestupů a postupů pokračovala nadále. Psala se sezona 1976/77 . Fanoušci se ptali, zakotví již naši hokejisté trvale v nejvyšší soutěži. Do jedenácté prvoligové sezony byli svěřenci Jaroslava Stuchlíka a Horsta Valáška optimisticky naladěni, nicméně na mnoha místech nebyl hráčský kolektiv dostatečně zkušený. Brankář Jiří Králík odešel na vojnu. Původně sepředpokládalo na dva roky, ale nakonec zůstal v Jihlavě déle… Uvolněni byli Pavlíček, Herčko, Plíhal, naopak příležitost dostali dorostenci Blažek, Venera, Zajíc, Zavrtálek, Vlk, Smetana a Štěpaník. Hokejistům s G na prsou se vůbec nedařilo, byla to jedna z nejméně povedených sezon. Družstvo si první ligový bod připsalo až ve dvacátém mistrovském zápase. Připsalo si v celém ročníku pouze tři výhry z 44 utkání, a tak nebylo divu, že opět sestoupilo. O nepovedené sezoně nejvíce vypovídá celkové skóre 119:252! Na lavičce se objevili spasitelé Bohumil Kožela a Karel Heim, nicméně sestupu do národní ligy nezabránili. Při zápase s Pardubicemi se na domácí střídačce dokonce objevila rakev, přesto nikdo nechtěl pohřbít gottwaldovský hokej. Bojovalo se dále! Hokejisté nesložili zbraně a hned v dalším ročníku 1977/78 se podle tradice pokusili o návrat. A opět úspěšný! Hráčský kádr však prošel v létě výraznou obměnou. Na vojnu odešli Jaroslav Stuchlík ml., Miroslav Michalovský, Zdeněk Venera, Rudolf Smetana, Ladislav Zavrtálek, hráčskou dráhu ukončili Horst Valášek, Ladislav Maršík, uvolněni byli Jiří Zajíc, František Krejčí, Josef Franěk. V kádru se objevily nové tváře řady dorosteneckých hráčů. Opravdové posily se sháněly za tehdejších podmínek velmi obtížně. Na lavičce Bohumila Koželu doplnil Ladislav Maršík. Družstvo nesložilo zbraně a v obměněné sestavě srdnatě bojovalo. Národní ligu s přehledem vyhrálo, zásluhou střelců Santariuse, Čecha a Vodáka. Čekala náročná kvalifikace s vítězem slovenské národní ligy. A opět to byl boj se Zvolenem na sedm zápasů. V rozhodujícím zápase na Slovensku hokejisté Gottwaldova vyhráli jasně 4:0, když branky vstřelili Rosický, Vodák, Čech a Pelc. To bylo slávy ve městě obuvi! Početné davy fanoušků čekaly na své miláčky před zimním stadionem. Slavilo se až do rána …

Před dvanáctou prvoligovou sezonou v ročníku 1978/79 se nejen fanoušci ptali, zda bude nadále pokračovat kolotoč sestupů a postupů. Přišel nový trenér Karel Mach z Pardubic, asistentem zůstal Ladislav Maršík. Po slušných výsledcích z přípravy se ukázalo, že na nejvyšší ligu to nestačí. Následné dvanácté místo s 28 body a opětovný pád do nižší soutěže to potvrdil. A tak z toho byl již šestý sestup v sedmdesátých létech a osmá následující sezona v národní lize. Hokejový oddíl si připomínal padesát let své činnosti, velké důvody k radosti však nepřišly. Změnu jsme zaznamenali ve vedení oddílu, do čela byl zvolen Oldřich Ondra.

„Byl jsem u posledních sestupů, byl jsem však také při dalších postupech a slávě po kvalifikacích se Zvolenem v sezoně 1975/76, kdy v rozhodujícím sedmém duelu na neutrálním ledě v Praze jsem dával i druhý gól. Poté i v další sezoně jsme rozhodli o dalším postupu nad tímto, tehdy slovenským druholigovým lídrem už v šesti zápasech a dokonce na jeho ledě. Rovněž v této sérii jsem se jednou trefil. A byl jsem při tom i v sezoně, na kterou vzpomínám. Do kádru přišly vedle dalších odchovanců i mnohé další posily, ale neukázaly se zase být tak kvalitními, aby zastavily následující propady. Samozřejmě s výjimkami, kterými byli například střelci Štefan Jabcon z východního Slovenska nebo Petr Leška přicházející z Litvínova. Slavili jsme právě padesát let hokeje, a tak jsme si všichni řekli, že tenhle sestup by měl být opravdu poslední. A jak se posléze ukázala, byl. I přes další hráčské hemžení zůstávala v mužstvu vždy pevná jistota. Ta se postarala, že jsme druhou ligu v ročníku 1979/80 zase přesvědčivě vyhráli, k čemuž jsem přispěl i šestnácti góly. V další kvalifikaci jsme vcelku bez vážnějších problémů přešli přes Ústí nad Labem, tak i další slovenský celek z Dubnice. Byl to postup už natrvalo, zlínský hokej už nejvyšší soutěž od té chvíle nikdy neopustil,“ vzpomíná na minulá léta Miloslav Sedlák, který zůstal hokeji ve Zlíně věrný do dnešních dnů. Vídáme ho na extraligové střídačce v realizačním týmu jako kustoda.

Přišel ročník 1979/80 a poslední účinkování ve druholigové soutěži. Trenéři Bohumil Kožela, Ladislav Maršík měli v létě hodně starostí se sestavením družstva. Jejich svěřenci získali celkem 72 bodů při skóre 232:108. Kvalifikace byla velmi náročná, neboť nejdříve se utkali vítězové českých skupin TJ Gottwaldov a Ústí nad Labem. Naši hokejisté na úvod vyhráli 2:0 na severu Čech a v domácím prostředí si soupeřem snadno poradili 7:3. Až poté přišla těžká série se slovenskou Dubnicí. Po úvodní domácí prohře 2:3 to nevypadalo zrovna růžově, nicméně další tři zápasy Gottwaldov vyhrál a postup byl skutečností.

Skončilo desetileté období postupů a sestupů v gottwaldovském hokeji, nastalo nepřetržité působení v nejvyšší lize.

Pokračujte na sedmou část historie klubu.

 

PSG Město Zlín SAMOHÝL Motor Holding a.s. BPA sport marketing a.s. Zlínský kraj RI Okna
Radegast Střída sport Tipsport Avonet Cross Radio Zlín

Copyright © 2011-2017 HC PSG Zlín & eSports.cz, s.r.o.
Informace o autorských právech | RSS kanál